Když vaří chlap, část druhá

Trochu jsem si s názvem příspěvku „Když vaří chlap, část prvá“ zavařil. Musím totiž napsat část druhou. Naštěstí pár dalších zážitků při MÁLEM SMRTELNÉM vaření kolínek ještě mám. Jestli jste se dlouho nezasmáli, snad pomohu.

První část jsem končil tím, jak můj veškerý stud vzal za své. Ano, skutečně jsem se chodívával jako puberťák převlíkat například na vodě jako jediný do stanu, i pokud se jednalo o výměnu tepláků a já vůbec nebyl nahý. Po opakovaně neúspěšných pokusech o zavedení TÉ VĚCI určené k cévkování jsem to vzdal. Nemá cenu se bránit… Když na to tak ale vzpomínám, vrchní sestra mě pořád pobízela, abych se uvolnil. Nechápu, co čekala! Jak mám uvolnit něco, co za a) vůbec necítím, b) utrpělo popáleniny kvalifikované jako druhý stupeň B. Klidně si to s ní vyměním, jen ať si lehne a já jí to tam taky budu se škodolibým výrazem zavádět a pobízet, ať se uvolní! Protože to PŘECE NEBOLÍ!

Ještě ten večer jsem složil slib, že se dokážu vyčůrat i bez trubice v trubici. Asi o půl hodiny později jsem se o to pokusil. Stál jsem u pisoáru a … povedlo se! Začal jsem úspěšně močit, nicméně jsem tento jindy jednoduchý akt nedokončil ve stoje. Bolestí se mi zamotala hlava a probral jsem se, když mi sestřička s úsměvem (téměř pobaveným) říkala „ale pane Kopecký, vy se nám tu válíte na záchodech, copak?“. Co asi, asi jsem se dlouho neválel pod pisoárem. Ještě, že mě tato potřeba zastihla v místech, kde to věčně smrdí desinfekcí. V jednom seriálu jsem zaslechl, že moč vlastně taky desinfikuje. Byl jsem opravdu dokonale vydesinfikovaný.

Přiložil bych fotografie elegantního architektonického řešení, které paní doktorka se sestrami vystavěla kolem mé poničené pýchy. Zadání znělo jasně – je to popálené, takže na to musíme dát všechny ty věci (neumím to pojmenovat, nebudu se o to ani snažit), ale zároveň musím mít možnost se vyčůrat (a případně se zase poválet na záchodech). Byly moc šikovné a jejich práci jim vůbec nezávidím. Klobouk dolů.

Znáte to. Když máte nejvíc práce a nejméně se hodí v práci chybět, stane se tak. Já, jelikož pracuji jako mzdový účetní, tak jsem taky sem tam potřeba. Třeba když několik stovek lidí čeká, až dokončíte jejich mzdy, protože se opovážlivě přiblížil výplatní termín. Samozřejmě, i my známe pojem „zastupitelnost“. A tak se stalo, že jedna jediná kolegyně, která by byla schopná mzdy se všemi reporty a dalšími náležitostmi dokončit, byla další pracovní den na pohřbu svého otce. To prostě nevymyslíš.

A od tohoto bodu začnu FN Brno chválit. Teda, nejprve zmíním, že jsem si nemohl připlatit nadstandartní, ideálně jedno, maximálně dvoulůžkový pokoj. Takové na klinice popálenin nejsou. Asi se tam razí heslo „čím víc ožehnutých v jedné místnosti, tím větší teplo“. Moje rozčarování netrvalo dlouho, hned druhý den jsem dostal postel u okna, takže dostatečně široký parapet se stal mým pracovním stolem.

Partner mi přivezl notebook a papíry. Připojím se v nemocnici k internetu? Dámy a pánové, ANO! FN Brno má skutečně rychlý internet, takže jsem druhý den dokázal dokončit vše, co bylo potřeba a pouze s půlhodinovým zpožděním. Zažít v jednom týdnu popáleniny genitálu a druhý týden lynčování, to bych musel nazvat tak trochu smůlou.

Kromě toho mě hned první večer napadla další obava. I přes sms od kamarádky, jejíž maminka je sestra na popáleninách v Praze, že popáleniny genitálií jsou sice hodně bolestivé, ale za to se rychle hojí, jsem se začal strachovat, jestli se například při ranní erekci nepose… ehm, pardón, nezblázním bolestí. Naše tělo je skutečně geniálně vymyšleno. Nic jako erekce se několik týdnů nekonalo. Ani když jsem to fakt moc hodně chtěl.

V nemocnici jsem zůstal jen čtyři dny. S panem primářem jsme se domluvili, že dále budu chodit na převazy ambulantně a samozřejmě, zůstanu v pracovní neschopnost. V té jsem zůstal asi dvacet minut po opuštění nemocnice a další den jsem se (se značnými obtížemi) nasoukal do oblekových kalhot a vydal se vstříc pracovním povinnostem.

Na závěr bych chtěl opravdu skutečně poděkovat celému personálu kliniky popálenin ve FN Brno. Jejich péče byla špičková. Skoro se mi domů nechtělo, protože tam mi ani v tomto stavu nenosil několikrát denně jídlo do postele.

Díky, máte svatozář.

PS. A já mám zpět funkci živočicháře.